Zákazník nakupuje očima. A proto musí být na výstavě všechno tip ťop, říká Stano Kaľavský, šéf mezinárodního týmu merchandiserů. Povídali jsme si nejen o tom, co je to merchandising, jak vznikají koncepty pro výstavu zboží, ale také o Stanově kariérní cestě od prodavače po vysoký manažerský post.
Co si má laik představit pod pojmem merchandising?
Krásnou a funkční prodejní plochu.
Cílem merchandisingu je, aby prodejny vypadaly dobře, zákazník se zde cítil příjemně a zboží lákalo ke koupi.
Naším úkolem je ale také navést zákazníka na věci, které jsou pěkné a trendové. Snažíme se zákazníky inspirovat, a proto je cíleně vedeme k věcem, které se trochu odlišují od standardu. Ten si totiž zákazník najde vždy.
Jak a kdy jsi ve firmě začínal? Jak ses dostal k merchandisingu?
V Möbelixu jsem začínal v roce 2010 jako prodavač v malém nábytku v Bratislavě. Jako prodavač jsem prošel všemi odděleními, abych nakonec zakotvil v oddělení malého nábytku jako vedoucí. Půl roku jsem byl v Trainee programu a potom následovala pozice vedoucí prodeje v Bánské Bystrici, v Praze Kolbenova, Ostravě a nakonec v Bratislavě.
Už jako vedoucího prodeje jsem měl neustálé nutkání výstavy vylepšovat, přesouvat gauče a stoly a malovat kóje. Přemísťovat věci stále dokola tak, aby se lépe prodávali, nacházet ideální místa a styly prezentace. Toho si v Bratislavě zkrátka někdo všimnul a dostal jsem nabídku převzít merchandising nábytku CZ/SK. Přijal jsem a jezdil po celém Česku a Slovensku.
Tehdy mi jednatel společnosti, pan Šulc, řekl, že když dělám nábytek, nebylo by od věci přidat i bytové doplňky, vždyť to patří k sobě. Takže jsem pod sebe dostal také merchandising bytových doplňků. Potom přibylo deko, a jak se rozjely nové stavby, začali jsme dělat kompletní merchandising.
Dělal jsem výstavby v rámci ČR a SR, potom přibylo Polsko. Jezdili jsme už ale také na výpomoci do Francie, Rumunska nebo Švýcarska. Tehdy jsem začal cítit, že chci víc rozhodovat a být přímo u zdroje. Vždy mě lákalo dělat Rakousko a Německo. Zanedlouho přišla nabídka, šel jsem na pohovor, vybrali mě a nyní jeden rok dělám mezinárodní merchandising. V branži jsem celkem 8 let.
Tvůj kariérní růst byl dost strmý…
Já jsem si vždy šel za svým cílem. Když jsem byl prodavač, chtěl jsem se stát vedoucím oddělení. Když jsem byl vedoucím oddělení, chtěl jsem být vedoucím prodeje. Měl jsem merchandising nábytku, chtěl jsem víc a dostal jsem merchandising pro bytové doplňky atd. Pokud jsi cílevědomý a jdeš tomu naproti, tak se výsledky dostaví.
Co je tvým dalším cílem?
Chci sjednotit strukturu všech poboček v Evropě. Rád bych dosáhl toho, že když se udělá něco nového, tak všechny země dostanou informaci, zda to chtějí a jestli pro to mají podmínky.
Neoddělovat země bývalého východního bloku od Německa s Rakouskem. Smyslem je, aby gró Mömaxu a Möbelixu bylo ve všech zemích stejné. Když přijdeš na pobočku ve Slovinsku, Rumunsku nebo Švýcarsku, tak by 80 % veškerých konceptů mělo být stejných, aby tam byl náš jasný rukopis.
Je skvělé, že už nyní se vše se děje v evropském měřítku. Např. když kolega navrhne něco super a vedení to schválí, koncept se přenese na všechny pobočky v Evropě.
Co jsou to koncepty a jak vznikají?
Koncept je způsob vystavení nábytku a bytových doplňků, včetně dekorací. Vzniká vždy ve spolupráci s nákupčími. Ti mají někdy představu o tom, jak by měla vypadat jeho prezentace nového zboží a my tu představu měníme v realitu. Jindy je tvorba konceptu čistě na nás. Koncepty často vznikají pod našima rukama přímo na ploše, kdy např. zkoušíme varianty umístění stolků a koberců k sedačkám tak dlouho, až jsme spokojeni. U bytových doplňků dumáme, jak přesně výrobek do regálu umístit, aby po tom zboží zákazník sáhnul.
Řídíme se také trendy, které jsou stanovené na rok-dva dopředu. Momentálním trendem je dřevo, takže ho logicky máme všude. Jakmile je vše sladěné, objednáme zboží a materiál a vytvoříme vzorovou realizaci. Návrh konzultujeme s vedením a nákupem, a pokud je vše ok, tak ho nasadíme na všechny pobočky.
Jak těžké je to prosadit?
Je těžké prosadit novinky. Změny musím připravit tak, že se to musí líbit šéfovi nákupu, jednateli, majiteli… Než jdu prezentovat, tak to musím hodně dobře připravit. Vše konzultuji s dekoratérkami, sjíždíme pinterest a hledáme aktuální trendy.
Vše prostě musíme skloubit. Když chci, aby se kóje překlápěly dál, musíme zohlednit naše standardy. Každá kóje má svoji funkci: hrací koutek, kreslící koutek, koutek pro psa, těch funkcí je spousta. Máme také minimální / maximální dekoraci – více květin, méně květin, více knih, méně knih.
Zmiňoval jsi, že koncept je společný pro celou Evropu a když se někde něco podaří, tak se to okamžitě překlápí na další pobočky.
Ano, rosteme tak rychle, že např. v Bratislavě II jsme nově udělaly koupelny, o měsíc později v Berlíně zkusili ještě něco jiného, lepšího. Takže nový koncept z Bratislavy už vlastně není nový. Neustále se posouváme dopředu, a to mě prostě baví. Mám totiž v týmu lidi, kteří chtějí. Já bych bez mých lidí nebyl nic. Já jim dám jen nápad a oni začnou tvořit. Jsou přesně sehraní a já vím, co komu mám zadat tak, aby ten nápad realizovali a dotáhli do konce.
Kolik lidí máš v týmu?
V týmu mám 30 lidí. Úzce spolupracuji s dekoratérkou Slávkou Hrdinovou, která do konceptů vnáší dekoratérský pohled. Jsme na stejné vlně, jsme taková nerozlučná dvojice. My prostě chceme předělávat, mít neustále nové barvy, nové kóje, nový nábytek, nové tapety.
Co je na tvojí práci nejzajímavější?
Kreativita. I když mám momentálně manažerskou pozici, kreativita tam je vždy a vždy bude.
Dnes můžeš dohlížet na výstavbu všech poboček Mömaxu a Möbelixu v Evropě. Šel jsi vždy za nějakou vizí?
Mou vizí byly krásné filiálky. Mým prvním cílem bylo vytvořit jednotné koncepty a dostat pobočky na stejnou úroveň. Neřešit jen správné cenovky, ale hlavně umístění, deko, barvy atd. Já jsem vlastně vždycky snil o tom, že jednou budu na pobočky jezdit jen pít kávu a kochat se. (smích) Ale tomu právě předcházel proces nastavení konceptů, mravenčí práce.
Když to tak slyším, tak by si někdo mohl říct, že „merčík“ jen jezdí pít na pobočky kafe. Co je na té práci největší dřina?
Já jsem si svoje už fyzicky odmakal. Jako merčíci jsme přehazovali sedačky, postele, skříně. S Martinem Rozsypalem jsme například ve dvou přeházeli celé oddělení ložnic. Rukama nám prošla každá postel, každá skříň. Byla to fakt makačka. Sice jsme tam 4 dny makali do sedření, ale pak se zase podíváš na ten výsledek a řekneš si, že to vypadá skvěle.
A na závěr trochu osobní otázka. Cesta úspěchu je vždy lemovaná oběťmi. Jak těžké bylo dosáhnout tvých cílů? Bylo to hodně o obětování?
Je jasné, že musíš obětovat čas. Musíš ale hlavně chtít. Když něco chceš, jdeš za tím. Když jsem 4 dny přehazoval gauče, dva dny mě pak bolela záda. Ale tak to prostě je. Také cestování po pobočkách je náročné. Pokud pracujeme na stavbě, která je 8 hodin cesty daleko, tak prostě jedu. Jsem tam celý týden, protože to potřebuju. Chci to mít hotové. Někdy mám pocit, že 5 pracovních dní je zoufale málo. Takže to, co jsem nejvíce obětoval a obětuji, je čas.
Co ti to vyvažuje?
Dobrý pocit. Když lidé přijdou a řeknou, wow, je to super, krásné, líbí se nám to.
