Lucka Bartákova z liberecké pobočky je vedoucí odd. bytových doplňků a zároveň dekoratérkou, fitko je její druhý domov, píše knihu, tančí, jezdí na motorce a rozdává pozitivní energii, kudy chodí. V minulosti tomu tak ale nebylo. Naopak. Prošla si těžkým obdobím, sáhla si až na samotné dno. Před dvěma lety se rozhodla pro změnu, a jak sama říká, znovu našla sama sebe. Dnes má opět radost ze života. Díky naprosté otevřenosti, které si vážíme, můžeme její životní příběh a proměnu sdílet v tomto inspirativním rozhovoru.
Když si vybavíš rok 2020, jak vypadal tvůj život?
Můj život se točil kolem všech ostatních, jen ne kolem mě. Přizpůsobovala jsem se lidem okolo a na sebe nehleděla. Byla jsem zamračená, negativní, s nikým jsem se nebavila. Do práce jsem chodila jen proto, že musím. Udělala jsem si svoje a zavřela se do svojí ulity. Mimo práci jsem se poflakovala s kamarády, dost jsme holdovali alkoholu. Ráda maluju, ale obrazy z té doby jsem radši spálila. Nebylo to dobré období.
Kdy nastal zlomový okamžik, že sis řekla a dost, musím něco změnit?
Zklamal mě bývalý partner. Podívala jsem se na sebe zvenčí a řekla si, panebože, co se z tebe stalo? Prohlížela jsem si staré fotky a viděla na nich úplně jinou Lucku: šťastnou, hubenou, hezkou. V tu chvíli jsem si řekla, takhle ne. Potkala jsem svého dobrého kamaráda, který mi ukázal cestu, kterou bych se mohla vydat. A já po ní šla. Dala jsem si do kupy úplně celý život. Od zdraví až po vizáž. Začala jsem každý den cvičit, postupně měnila jídelníček, přestala kouřit a ono to šlo. Nejtěžší bylo získat si disciplínu, ale povedlo se mi to. Našla jsem sama sebe. Na prvním místě jsem já, myslím na sebe a na své zdraví. Vše ostatní přichází ruku v ruce s touhle změnou.
Kolik času jsi potřebovala, než jsi dospěla k tak zásadnímu rozhodnutí?
Hromadilo se to postupně. Definitivně mě nakoplo setkání s kamarádem, které jsem zmiňovala. Řekla jsem si, že můžu žít jinak. V hlavě jsem si přenastavila přístup k sobě i k životu. Vcelku radikálně jsem se přestala stýkat s lidmi, kteří mě stahovali dolů.
Došlo mi, že lidmi, kterými se obklopuješ, se pomalu sama stáváš.
To mi pomohlo se znovu nastartovat a jít si svou cestou. Vrátila jsem se k malování, focení, dokonce jsem začala psát knížku.
Jaká je Lucka v roce 2023?
Jsem vyrovnaný člověk. Když jsem mamce před rokem volala, že jsem šťastná, skoro se rozbrečela. Říkala, že si to vždycky přála. I to mě motivovalo do dalších lepších dní. Momentálně ze mě vyzařuje jen to pozitivní. Přitahuji k sobě skvělé lidi a děje se mi spousta nových, dobrých věcí. Dostala jsem lepší nabídku práce tady v Möbelixu, loni jste mě oslovili na natáčení videa atd. Změny si všímají i lidé kolem mě a působí to na ně. Mám super tým, kolegy, kteří se mnou jdou už 10 let a vidí ten posun. Momentálně jsem šťastná Lůca.
Pozitivní energie z tebe přímo září. Co tě dělá šťastnou?
Fitko, práce a přátelé. Když je hezky, jezdím na motorce. Miluju taky hudbu a tanec. Těším se na každý den. Zkrátka jsem si to v hlavě přenastavila, negativitu jsem definitivně vyhodila pryč ze života. Byla jsem nespokojená sama se sebou, musela jsem někde začít. Povedlo se mi změnit samu sebe a tím i můj život k lepšímu.
Má dnešní šťastná Lůca recept na štěstí?
Radovat se z maličkostí a mít se pořád na co těšit. Když jsou lidi kolem mě bezdůvodně smutní, snažím se je povzbudit zdánlivými malichernostmi. Říkám jim: „Koukni se ven, je krásně! Máš dobrý oběd? To je přeci super!“ Člověk se musí naučit vidět věci v tom lepším světle a také mít pevné cíle. Celý týden mám naplánovaný. Úterý a čtvrtek chodím do fitka, ve středu jdu za přáteli na kafíčko, víkendy trávím s kamarády. Je hrozně důležité, mít se neustále na co těšit.
Propsala se změna tvého vnitřního nastavení také do pracovního života?
Určitě. Čím jsem já šťastnější, tím jsou kolegové spokojenější. Jsme dobrý tým a máme dobré výsledky.
Jaká byla tvoje kariérní cesta v Möbelixu?
V roce 2013 jsem začala jako brigádnice na prodeji. Už třetí den jsem věděla, že chci v Möbelixu zakotvit. A další měsíc jsem nastoupila na hlavní pracovní poměr jako prodavačka. Netrvalo ani půl roku a stala jsem se zástupkyní vedoucí oddělení a následně vedoucí. Vedoucí oddělení bytových doplňků jsem dělala 4 roky. Následovalo moje špatné životní období a mě na pozici vedoucí nahradila kolegyně. Stála jsem před volbou odejít z Möbelixu nadobro, nebo se stát dekoratérkou. Chtěla jsem zůstat a přijala pozici dekoratérky.
Někdo by to mohl pochopit jako degradaci.
Vystudovala jsem propagační výtvarnictví, mám na to školu, tak proč ne. Ve změně jsem viděla nový začátek. Chtěla jsem se naučit tapetovat, malovat a dekorovat. Jsem dost tvrdohlavá, a co si vezmu do hlavy, to splním. Když jsem vyšla školu, řekla jsem si, že chci dělat recepční, protože jsem uměla anglicky. Tak jsem dělala recepční. Pak jsem zatoužila být prodavačkou, tak jsem si to šla vyzkoušet. Ze začátku to bylo jen tak z hecu, protože mám ráda výzvy. A vidíte, letos budu v Möbelixu už 10 let.
Dekoratérka pro tebe byla ale málo, a proto sis našla další práci.
Ano, jsem energický člověk, potřebuji se někde vybít. Proto jsem si našla další práci na stánku s občerstvením. V Möbelixu jsem končila v 5 a jela rovnou na stánek. Byl to snadný způsob, jak zabít čas a vydělat si, nic víc. Alkohol jsem měla na dosah, to nebylo dobré. Vše se brzy vyřešilo samo. Po nějaké době jsem dostala nabídku na vedoucí oddělení. Práci dekoratérky jsem ale nechtěla opustit a tak mi zůstaly obě funkce, tedy dva úvazky. A funguje to. Spousta lidí mi říká, že jsem blázen. Mě to ale baví, člověk si musí jen dobře nastavit čas.
Máš v hlavě nějakou další pracovní změnu?
Já se hrozně těším, až budou v Čechách „compacty“ (malometrážní prodejny, pozn. autora). Chtěla bych se stát vedoucí prodejny, ideálně v České Lípě, kde mám maminku. V compactu člověk dělá všechno od pokladny, přes prodej až po sklad. Já jsem si vyzkoušela všechno včetně skladnice a rozvozu. Každou sobotu, když jsem měla volno, tak jsem vzala dodávku a jela jsem rozvážet postele a skříně. Ráda bych zažila něco nového a jako vedoucí prodejny bych si to udělala po svém, takový můj compact (smích).
Je vidět, že práci dáváš hodně. Čím ještě aktuálně žiješ?
Nejvíc asi fitkem a samozřejmě přáteli.
Jak se člověk stane fanouškem fitness?
Začínala jsem hodně krát. V jednu chvíli jsem si zkrátka řekla, že teď už to nevzdám. Nejdřív jsem chodila ke kamarádům, kteří mají doma fitko. 3 měsíce jsme společně cvičili každý den. Kamarády to přestalo bavit a já byla na holičkách, co dál? Do fitka se mi samotné nechtělo, domluvila jsem se tedy se sousedem a chodila s ním. Naučil mě správně cvičit a já si koupila svou první permanentku. To byl okamžik, kdy jsem fitness propadla. Dnes cvičím pravidelně s mojí 17letou kamarádkou a je to úplná bomba. Mezi námi je 15 let rozdíl, ale hrozně si rozumíme, jsme jako sestry. Těšíme se na sebe a dokážeme se vyhecovat.
Co ti fitko dává a co ti to bere?
Je to makačka, ale přesto mě fitko neskutečně nabíjí. Vždy jedeme hodinu až hodinu a půl naplno. V úterý cvičíme ruce, záda, břicho a ve čtvrtek jedeme nohy a zadek. V neděli si jdeme občas zaběhat. V práci nachodím 10 tisíc kroků, a přesto se do fitka těším. Přijdu tam unavená a vyjdu nabitá. Je to vlna euforie, která tě strhne. Kdybych šla z práce takhle vyšťavená domů, půjdu si lehnout, ale šťastná nebudu. S tréninkem jde ruku v ruce také změna jídelníčku. Už dva roky si vařím sama a přemýšlím o tom, co jím. Nepiju kávu nalačno a vyřadila jsem alkohol. Dám si maximálně na Vánoce nebo na narozeniny. Na party už mě neužije. O víkendu se jdu radši projít na hory. Život je hezčí, když se ráno vzbudíš a nemáš kocovinu. A co mi to bere? Bere mi to jenom peníze (smích). Ale permanentka není zas tak drahá.
Jak se ve fitness měří úspěch?
To musíš cítit ty sama. Někdo cvičí kvůli lepší postavě, já cvičím hlavně proto, abych se cítila dobře. Když pravidelně cvičím, připadám si pevná a zároveň lehká. Jsem zpevněná, nebolí mě záda, ráno si vyskočím z postele. Je to spíš o té fyzičce. A dobrá postava je samozřejmě skvělý vedlejší efekt.
Máš ve fitness nějaký cíl?
Mám. Chtěla bych vyzkoušet bikiny fitness. Ale to už je hodně časově náročné, běh na dlouhou trať. Uvidím, jestli se někam posunu v práci. Bikiny fitness obnáší intenzivní trénink s trenérem, který tě dovede až do soutěže. Musíš také dodržovat přísný jídelníček. Je to závazek na rok, rok a půl. Potom jdeš na soutěž, nějak se umístíš, a to je všechno. Je to takový vrchol tvého úsilí. Bikiny fitness je můj sen.
Děláš i jiný sport?
Naučila jsem se běhat. Dřív jsem běh nesnášela a teď ho miluju! V zimě běhám na pásu a od jara venku. Endorfiny mě nabijí, jsem úplně šťastná.
Býváš také někdy smutná? Nebo máš jen pozitivní stavy?
Jasně, že ano. Zrovna dnes mě naštvalo, že jsem musela zbytečně přeceňovat kompletní deko. Ale nehroutím se z toho. Nakonec u mě převládla radost z toho, že máme hezké nové věci, které můžu pěkně naaranžovat. Těším se, že až přijede kolega Ondra, pochválí mě, protože to vypadá fajn. Říkám si, že mě v životě potkaly horší věci. V hlavě jsem si to srovnala a žije se mi líp.
Tvým koníčkem je také malování, fotografie a zmíněné fitness. Co dalšího tě ještě baví?
Ještě bych k tomu přidala hudbu a tanec. Jakoukoliv hudbu. Když přijdu ráno do práce, tak kolegům „vyhrávám“. Hudba nakopne i kolegyně, které právě počítají inventuru. Dělala jsem i moderátorku na kole štěstí a mělo to velký úspěch. Poprvé v životě jsem moderovala do mikrofonu, zvala lidi, ať si jdou zatočit a bylo to hrozně fajn.
V úvodu jsi zmínila, že píšeš knihu. Kdy jsi s psaním začala?
Kniha se jmenuje „29 let“ a píšu jí od mých devětadvacíti. Popisuji v ní můj život od samého dětství, od okamžiků, které si reálně pamatuji. Měla jsem nevyřešené vztahy s mým tátou a potřebovala se vypsat, tím to začalo. Je to napůl deník a napůl má vlastní terapie.
Napsat knihu vyžaduje velkou disciplínu. Jsme zpět u vlastní disciplíny, která ti pomáhá žít nový život. Kruh se uzavírá.
Mám takovou tradici. Poslední 3 roky si vždy v prosinci napíšu to, čeho chci dosáhnout v dalším roce. Pověsím si to na ledničku a za 12 měsíců si odškrtávám, co jsem splnila. Když ty cíle vidíš, tak je nějakým způsobem i přitahuješ. Například minulý rok jsem tam měla napsáno zhubnout 5 kilo a opravdu, za poslední 3 roky jsem zhubla celkem 15 kilo!
Co máš na lednici pro rok 2023?
Na prvním místě tam mám zdraví mojí rodiny. Chci taky hodně cestovat, víc malovat, cvičit…a hlavně být šťastná.