Tvrzení, za kterým stojí dvě mladé a talentované ženy – Simona Sojková a Želka Hanusová, které nastoupily na oddělení marketingu koncem minulého roku. Jejich cesty spojil společný známý, ale kamarádkami se staly až v Möbelixu. Mají blízko k umění a „ruky ze zlata“. Více se můžete dočíst v rozhovoru.
Někteří kolegové možná ani netuší, kdo stojí za všemi pěknými grafikami, komunikací na sociálních sítích, v televizi a také jinými kreativními výstupy. Můžete nám představit vaše pozice?
Sima: Já tvořím grafiku na sociální sítě pro Möbelix CZ, SK a Polsko. Dále také bannery pro online magazíny, na billboardy, ale i inzerci do printových časopisů v Česku i na Slovensku. Mými rukami prochází také kompletní grafická úprava firemního časopisu. Kromě toho v rámci Slovenska zpracovávám také zprávy od našich zákazníků, které nám každodenně chodí na naše sociální sítě. Úzce spolupracuji se Želkou.
Želka: Já jsem Social media a content manager, což znamená, že textuji grafiky, které Sima vytvoří, sponzoruji příspěvky na Facebooku a Instagramu, tvořím newsletter, hodně komunikuji napříč dalšími odděleními Möbelixu, s externími partnery, dokonce někdy i se zákazníky. Společně s externím týmem plánujeme výstupy na blog Möbelix, tvorbu videí, a navíc ještě zastupuju Möbelix i v televizi, kde obyčejně hovořím o aktuálních trendech.
Jaká byla cesta k vaší současné pozici? Proč jste si vybraly právě Möbelix?
Sima: Grafice se věnuji přibližně 5 let. Souhra zajímavých okolností způsobila, že jsem tu. Váš bývalý kolega Matej Lacena, který kdysi zastával Želčino aktuální místo, je náš společný známý. Jednou jsme se potkali na letišti a on mi povídal o své práci, když tu ještě působil. Matejovi jsem tehdy říkala, že to je „dream job“. Zůstala jsem mu v paměti, a když moje předchůdkyně Natália odešla na mateřskou dovolenou, tak mě oslovil.
Želka: Já jsem se nábytku brigádně věnovala už když jsem studovala vysokou školu. Dělala jsem kuchyně u konkurence, následně pro prémiového distributora nábytku, a potom jsem se dostala do Möbelixu. Matej je bratr mojí kamarádky, no překvapilo mě, že mě oslovil. Asi ho zaujaly moje aktivity na sociálních sítích. Díky němu jsme se se Simou poznaly v Möbelixu a staly se z nás kamarádky.
Která ze současných pracovních rolí je vám osobně nejbližší? Má vaše práce i nějaká negativa?
Sima: Nejvíc mě baví kreativa, aktuálně inzerce. Tam je právě největší prostor vybrat tu nejkrásnější fotku a odprezentovat Möbelix tak, jak ho vnímáme my z kanceláře. Občas dělám i náborové plakáty, což je taková oddychová práce. Méně příjemná je právě komunikace se zákazníky, kterou řeším na sociálních sítích. Práce s lidmi je náročná, to zná asi každý.
Želka: U mě je také nejoblíbenější kreativní činnost a práce v terénu. Díky tvorbě videí jsem poznala hodně šikovných pánů z produkční agentury, se kterou spolupracujeme a také hodně inspirativních lidí ve Slovenské televizi. A negativa? Mám hodně různorodých povinností, takže mám nedostatek času a prostoru věnovat se každé na 100 %. Díky tomu jsem se toho však za půl roku hodně naučila a posouvám se vpřed. Je jen na mně, jak si ten pracovní čas nastavím.
Kreativní činnost je součástí vašeho života. Využíváte ji i mimo svého pracovního světa?
Sima: Ve svém volném čase se též věnuji grafice, abych se v ní neustále posouvala vpřed a další mojí vášní je line art. Je to digitální malba a jejím prostřednictvím kreslím obrysy daného člověka nebo skupiny lidí.
Želka: Pro mě je kreativní psychohygiena. Věnuji se fotografování, sochařství, malovala jsem na plátno, ale mým cílem je aktuálně získat zkušenosti v digitální ilustraci. Konkrétně animované postavičky, které můžete vidět ve filmech či v reklamách.
Jak jste se dostaly k vašemu hobby? A jak dlouho se mu věnujete?
Sima: Moje kamarádka měla narozeniny, byl lockdown a nemohly jsme se navštívit. Zrovna se jí narodilo dítě a mě napadlo vytvořit mu do pokoje obraz. Náhodou jsem narazila na line art.
Želka: Začala jsem kreslit na střední škole, následně jsem šla na produktový dizajn, kde jsem si zkusila grafiku, modelování a oblíbené sochařství. V tom jsem pokračovala na vysoké škole výtvarných umění. Dokonce jsem jedno léto absolvovala i svářečský kurz, který jsem potřebovala kvůli sochařství, takže jsem měla dva roky platný svářečský průkaz.
Kde si mohou kolegové prohlédnou vaše práce?
Obě dvě: Najdete nás na Instagramu:
Co nejraději kreslíte? A u Želky, co nebo kdo je tvým nejoblíbenějším cílem před objektivem?
Sima: U mě jsou to obrazy osob na míru, figurální kresba a všeobecně kontrast, propojení černé a bílé barvy. Vždy použiju fotky dané osoby nebo rodiny, kterou kreslím a snažím se ty linie přizpůsobit jejich rysům, abych se co nejlépe přiblížila jejich reálné podobě.
Želka: Kdysi jsem kreslila psíky na textilní tašky. Mám ráda malování akvarelem a busty – modelování lidských hlav, ale jde mi i malovat na tabuli denního menu v kanceláři. (smích) U fotografování si všímám světla, linie, struktury, detailů různých materiálů, ale i emocí lidí. Ráda fotím v přirozeném prostředí.
Jak moc vnímáte tyto vaše zručnosti jako přirozený talent a jak moc jste se je musely učit a rozvíjet?
Sima: Já si myslím, že talent je jen zlomek toho, co člověk potřebuje k tomu, aby byl v daném oboru dobrý. Důležité je chtít, věnovat tomu dostatek času, neustále hledat inspiraci a motivovat se. Já si všímám už i toho, jak je zalomený menu lístek v restauraci, je třeba neustále mít oči otevřené. Být pro to zapálený a mít to v srdci.
Želka: Musím se přiznat, že mi to šlo vždy lehce, ale o to méně na sobě pracuji. Právě proto bych si měla možná vybrat jeden směr a víc se v něm specializovat. Na kreativitu si musíš vytvořit prostor, čas, duševně se nastavit a večer po celodenní práci je to někdy náročné až nemožné. Kresba je jako hra na hudební nástroj, musíš cvičit, protože ruka také zapomíná.
